Hudebník

Hudebník je skvělým oživením každého zápasu či improshow. Jeho role je proměnlivá, při hlasování na zápasech hraje výrazně až freneticky. Ve všech zpívaných kategoriích je určovatelem/hybatelem charakteru písní. A v dalších kategoriích může podkreslovat.

Skvělé je mít několik nástrojů (či klávesy s přepínáním rejstříků) a volit dle charakteru děje/ hlasu hráčů, či jen tak pro zpestření. Je vhodné, když, zejména pro méně hudebně zkušené hráče, zvýrazní první dobu a případně i ukáže kývnutím.

Role hudebníka

Na hudebníka může být mnoho různých požadavků. Záleží na oraganizátorovi představení, formátu představení, zkušenostech hudebníka, zkušenostech herců a pod. Jeho role může být:

• Hudební podkres mimo improvizaci - Před začátkem představení, během úvodu, vyhlášení pauzy, hlasování, ukončení přestavení. Žánr záleží na cílené atmosféře celého představení, ale obvykle by měla být hudba pozitivní, příjemná, veselá až radostná. Pokud jde o jasné oznámení začátku nebo konce, je vhodná i fanfára.
• Podkresová hudba - Slouží pro doplnění nálady a atmosféry během improvizace. Neměla by brát fokus hercům.
• Krátké znělky (jingly) - Mezi větami či souslovími, například v kategoriích 1000 způsobů jak, Věty, které by neměly zaznít nebo v rozcvičce Jsem, beru.
• Doprovod písně - Píseň by měla začít jasnou předehrou, ve které hudebník deklaruje tóninu, (jednoduchý) rytmus, tempo a ideálně i (jednoduchý) akordový postup, kterého se po zbytek písně více méně drží. Možnosti variací jsou velmi závislé na schopnostech herce a na jeho souhře s hudebníkem. Experimentování se nedoporučuje, pokud si hudebník není opravdu jistý hercovými schopnostmi.
• Zvukové efekty - Klepání na dveře, vyzvánení telefonu nebo třeba pípající přístroj v nemocnici improvizaci okoření.
• Ukončení improvizace - Improvizaci může ukončit i hudebník. Zvláště, pokud byla právě řečena skvělá pointa na závěr, je to chvíle, kdy dát hercům případně MC hudbou najevo, že je vhodný okamžik improvizaci ukončit. V písních má hudebník na starosti ukončování ve většině případů.
• Nový impulz do improvizace - Ve vhodné chvíli, může hudebník výrazně změnit styl doprovodu a přinést tak do improvizace impulz, kterého se herci chytí. Je důležité tuto změnu udělat tak výrazně, aby si toho herci všimli. Vhodná situace je například ve chvíli, kdy se v příběhu dlouho nic neděje.
• Umět nehrát - Do některých kategorií se hudba hodí více, do některých méně. Vždy je ale důležité nezapomínat na využití ticha a na přehlcení hudbou.

Schopnosti a dovednosti

• Poznat, kdy hrát a kdy nehrát
• Hrát v náladě, která se hodí nebo aspoň neodporuje
• Umět improvizovat. Naučený repertoir má své limity.
• Umět zahrát v mnoha náladách, nejen veselý - smutný
• Umět zahrát v mnoha hudebních žánrech a doprovodit mnoho filmových a literárních žánrů
• Umět zahrát improvizovanou píseň, která je čitelná pro herce
• Umět pomoci hercům dodržet rytmus, tóninu, vrátit se zpátky do rytmu, tóniny, nebo se podle herců přizpůsobit.
• Neplést herce složitostmi

Kdy hrát a kdy nehrát

Některé kategorie hudbu přímo vyžadují, v některých by hudba překážela. Je dobré si hudební doprovod dvakrát rozmyslet v kategoriích, které jsou založené na zvucích odjinud, jako Zvuky nebo Dabing filmu. Dále se hudba příliš nehodí do kategorií s rychlým spádem (Schizofrenie) a obecně kategorií náročných na pozornost (Sportovní komentátor). Do kategorií založených na gagování (1000 způsobů jak, Metafory) se hodí pouze oddělování znělkou (jinglem), do zpívaných kategorií je zase vhodné nehrát mezi písničkami, aby nebylo hudby příliš. Hudba se naopak hodí pro kategorie, které vybízejí ke dlouhému příběhu, ke kategoriím, kde se střídají prostředí (Poslední věta) nebo úhly pohledů (Spoon river) pro jasné odlišení. Hudební podkres se dá použít ke gradaci v kategoriích, které jinak hudbu příliš nevyžadují (Polovina času, Smrt v 1 minutě). Hudbou se dá vyplnit prázdný prostor nebo naopak podtrhnout silný okamžik, je ale dobré rozvrhnout si množství hudby do celého představení, aby hudba nehrála pořád. V Longformách má hudba na starosti úvod, závěr, předěly a má podkreslovat důležité okamžiky, ale zároveň má nechat prostor na většinu dialogů pouze hercům.

Spolupráce s hráči

Hráč může před představením probrat s hudebníkem své představy - např. preference písní pomalých, od C apod.

Zejména běžné bývá upozornění hudebníka, že míváte problém chytit rytmus, hudebník pak na vás (i dle hudebního nástroje) kývne, či zařadí před začátek fráze, ve které by bylo záhodno začít zpívat, drobnou pauzu. Pravděpodobně také zvolí ve vašem případě nějaký jednodušší hudební styl na 4 doby.